9/10 - Nastavení obstarávají de facto 2 přepínače. Čtyři polohy – clean1, cl.2, Edge (drive) a Dist. (drive s compressorem). Nic víc. Pak 3-polohový přepínač ambiencí: echo, echo+chorus, chorus. Takže omáčku prakticky nejde ze zvuku nikdy odstranit! Ale dá se na přepínači najít mrtvá mezipoloha, pak je zvuk neefektovaný. 3. přepínač jen mění hlasitost.
Čisté zvuky jsou krystalicky čisté, až syntezátorové, procesorové, na mě až moc výškové. To se nechá upravit na mixpultu nebo v multitracku. Ale je to zvukový standard výrobce a co s ním kytaristi tehdy nadělali parády. Echo (krátký delay) a chorus zvuk rozkošatí. Nevadí, že se ambience nenechají regulovat, jsou univerzálně použitelné do všeho. I delay-echo. To je poměrně krátké, neagresivní a nevadí ani u zkreslení.
Tedy zkreslení. To je hodně středové, přitom ostré, konkrétní, průrazné. Je charakteristiké výrazným attackem. Zkreslení přitom není bzučivé ani syčivé, jedovaté, jak to známe z dnešních digitálů. Při zapojení Rockmanu do linky se uplatní v plné šíři. Tedy jako studiový preamp, umožňující reprodukovat zvuk kytary i bez aparátu. Rockman tedy lze brát jako jakéhosi předchůdce všech těch amp a speaker simulátorů, i když v té době ještě tenhle pojem nikdo neznal. Jeho konstruktér, Tom Scholz, chtěl dát linkou snímané kytaře jednoduše takové zvukové parametry, aby se dobře prosadila v nahrávce, byla čitelná a dravá. To se mu podařilo a Rockman si rychle získal oblibu. Časem se stal naopak synonymem umělého, napodobeného, konzervovaného zvuku a titíž, kteří ho zhusta používali, na něj plivali oheň a síru. (pojem „rocmanovský zvuk“ je dnes pejorativním označením pro sound laciných mulťáků). To je ale nepochopení celé věci. Rockman, ač samozřejmě zhruba vychází z tradičního aparátového zvuku, se nesnaží přiblížit žádnému konkrétnímu modelu. Je to prostě svébytná cesta, jak nahrávat kytaru. Marshall s bednou to není, ale ani si na něj nehraje. Ač to zní z dnešního pohledu neuvěřitelně, snahou kytaristů progresivních kapel 80-tých let nejenže nebylo držet se osvědčené tradiční formy kytarového zvuku z lampových aparatur, ale dokonce tuto cestu zavrhovali jako historicky překonanou a mnozí z nich se s použitím Rockmanu a dalších krabiček záměrně přibližovali soundu tehdy módních klávesových synťáků. Koncepčně má tak Rockman blízko trochu ke kytar. syntezátorům, i když tady samozřejmě zůstáváme na bázi analogové krabičky. Kdo zná dobové nahrávky, které v Čechách vznikaly v nuzných podmínkách na přelomu 70-80-tých let, ten ocení, jak kytarám ta Rockmanovská injekce pomohla. (Laboratoř – 1. deska Olympicu, kde Janda Scholze nepochybně použil)
Z výše uvedeného vyplývá, že je trochu problém s hraním přes Rockman do kytar. aparátu. Jestli, tak maximálně do returnu koncového zesilovače nebo do comba s rovnou charakteristikou, aby se simulace preampu X100 nesčítala s aparátovostí zesilovače.