Produkty

Recenze a hodnocení produktů

Tom Scholz - Rockman X100

Rockman X100

Tom Scholz - Rockman X100

Scholz Research Rockman guitar module with belt clip-on, battery operated for headphone use. Primarily used for practice, this popular 80's gizmo was noisy as all get out but gave you that unique late 70's sound found on the Boston albums. MIT grad Tom Scholz got this tone in part from fellow guitarist Barry Goudreau but don't tell him I said that!
Combining several switchable "amp" settings, this unit delivered alot of modern sound. It packs a mighty punch for its size but the signal to noise ratio made it useless for a live date. With a 1/4 inch output jack one was tempted to connect it to an amp but the real fun was strapping it on your hip and using the supplied phones and wailing away to your own "More Than A Feeling"! Clean I and II plus edge and all out distortion combined with effects combinations like chorus and echo, just echo or just chorus, it was ahead of its time in functionality. All those combinations could keep you happy for a decent amount of time until the rack mount era arrived soon after. Features included a -6, 0 and +6 output switch, on/off, amp setting and effect choices as mentioned and of course, the 1/4" input jack. Rock on!

Průměrné hodnocení uživatelů:

Celkový dojem:
9/10 (Počet: 1)
Ovládání:
7/10 (Počet: 1)
Spolehlivost:
10/10 (Počet: 1)
Vzhled:
10/10 (Počet: 1)
Zvuk:
9/10 (Počet: 1)
Cena:
9/10 (Počet: 1)

Hodnocení produktu:

Celkový dojem:
9/10 - Celkový dojem je, že máte v ruce historickou záležitost, která významně determinovala zvuk kytaristů jedné dekády. Kdo to pamatuje jako já, ví, zač byl v osmdesátejch perník. Takže asi nostalgie a badatelská zvědavost je to hlavní, co se mi s Rockmanem spojí. A taky klávesy YAMAHA DX7, elektronické bicí „pady“ a tedy etapa, kdy v muzice hrály prim syntezátory a poslední výkřiky techniky. Rockman byl jedním z nich. Se svými klady i zápory.
Ovládání:
7/10 - No jednodušší to už být nemůže. Ono prakticky žádné ovládací prvky nejsou. Celé nastavení obstarávají 2 přepínače zvuků s pevně danými programy. Vzhledem k nízké váze krabičky a tuhosti chodu šoupátek musíte použít obě ruce. Navíc mezi zasunutými jacky už není mnoho místa...ergonomicky to ideální není.¨
Výstup do jednoho 6.3 stereo jacku nebo do dvou mini walkmann stereo jacků. Napájení tužkovými bateriemi nebo speciálním adaptérem (ne klasický 9V).
Spolehlivost:
10/10 - Můj X100 je z roku 84, takže letitý. Docela žasnu, že ty mechanické posuvné přepínače choději spolehlivě. Žádný problém.
Vzhled:
10/10 - Bakeliťák jako víno. Modrý panýlek s ovladačem, prostě jako první walkmany (přehrávače magnetofonových audiokazet se sluchátkama, to pro ty mladší). Takže stylový design.
Zvuk:
9/10 - Nastavení obstarávají de facto 2 přepínače. Čtyři polohy – clean1, cl.2, Edge (drive) a Dist. (drive s compressorem). Nic víc. Pak 3-polohový přepínač ambiencí: echo, echo+chorus, chorus. Takže omáčku prakticky nejde ze zvuku nikdy odstranit! Ale dá se na přepínači najít mrtvá mezipoloha, pak je zvuk neefektovaný. 3. přepínač jen mění hlasitost.
Čisté zvuky jsou krystalicky čisté, až syntezátorové, procesorové, na mě až moc výškové. To se nechá upravit na mixpultu nebo v multitracku. Ale je to zvukový standard výrobce a co s ním kytaristi tehdy nadělali parády. Echo (krátký delay) a chorus zvuk rozkošatí. Nevadí, že se ambience nenechají regulovat, jsou univerzálně použitelné do všeho. I delay-echo. To je poměrně krátké, neagresivní a nevadí ani u zkreslení.
Tedy zkreslení. To je hodně středové, přitom ostré, konkrétní, průrazné. Je charakteristiké výrazným attackem. Zkreslení přitom není bzučivé ani syčivé, jedovaté, jak to známe z dnešních digitálů. Při zapojení Rockmanu do linky se uplatní v plné šíři. Tedy jako studiový preamp, umožňující reprodukovat zvuk kytary i bez aparátu. Rockman tedy lze brát jako jakéhosi předchůdce všech těch amp a speaker simulátorů, i když v té době ještě tenhle pojem nikdo neznal. Jeho konstruktér, Tom Scholz, chtěl dát linkou snímané kytaře jednoduše takové zvukové parametry, aby se dobře prosadila v nahrávce, byla čitelná a dravá. To se mu podařilo a Rockman si rychle získal oblibu. Časem se stal naopak synonymem umělého, napodobeného, konzervovaného zvuku a titíž, kteří ho zhusta používali, na něj plivali oheň a síru. (pojem „rocmanovský zvuk“ je dnes pejorativním označením pro sound laciných mulťáků). To je ale nepochopení celé věci. Rockman, ač samozřejmě zhruba vychází z tradičního aparátového zvuku, se nesnaží přiblížit žádnému konkrétnímu modelu. Je to prostě svébytná cesta, jak nahrávat kytaru. Marshall s bednou to není, ale ani si na něj nehraje. Ač to zní z dnešního pohledu neuvěřitelně, snahou kytaristů progresivních kapel 80-tých let nejenže nebylo držet se osvědčené tradiční formy kytarového zvuku z lampových aparatur, ale dokonce tuto cestu zavrhovali jako historicky překonanou a mnozí z nich se s použitím Rockmanu a dalších krabiček záměrně přibližovali soundu tehdy módních klávesových synťáků. Koncepčně má tak Rockman blízko trochu ke kytar. syntezátorům, i když tady samozřejmě zůstáváme na bázi analogové krabičky. Kdo zná dobové nahrávky, které v Čechách vznikaly v nuzných podmínkách na přelomu 70-80-tých let, ten ocení, jak kytarám ta Rockmanovská injekce pomohla. (Laboratoř – 1. deska Olympicu, kde Janda Scholze nepochybně použil)
Z výše uvedeného vyplývá, že je trochu problém s hraním přes Rockman do kytar. aparátu. Jestli, tak maximálně do returnu koncového zesilovače nebo do comba s rovnou charakteristikou, aby se simulace preampu X100 nesčítala s aparátovostí zesilovače.
Cena:
9/10 - Dnes kolem 2 t. Pro mě odpovídající.