Základní bluesové licky 2 30.3.2013 - Kategorie: Kytara Další díl vluesových licků, tentokráte s Albertem Kingem, Chuckem Berrym, Satrianim, Joe Bonamassaou a Stevie Ray Vaughanem

Albert King

Zvuková ukázka

Pravděpodobně nejlépe rozpoznatelná a nejčastěji přebíraná linka Alberta Kinga.
Na světě snad není rockový nebo bluesový kytarista, který by se tomuto postupu v nějaké formě při hraní vyhnul.
Největším problémem, na které můžeme při přehrávání narazit, je nutnost jedním prstem zahrát stejný pražec na dvou strunách pod sebou a následně změnit polohu naší ruky tak, abychom mohli skončit dobrým vibrátem.

Johnny be Good od Chucka Berryho

Zvuková ukázka

Variace na začátek slavného Johnny be Good od Chucka Berryho.
Obsahuje mollovou i durovou tercii, double stops a spoustu slidů.
Perfektně bude fungovat přes rock´n´rollové podklady, ale při troše snahy se v ní dá najít spousta materiálu vhodného pro jakoukoliv odnož blues nebo rocku.
Zde bych věnoval hodně pozornosti pravé ruce, kde bych všechny double stops vyhrál jen údery směrem dolů s rukou blíže kobylce.

Stevie Ray Vaughan

Zvuková ukázka

Stevie Ray Vaughan byl výarzně ovlivněn všemi třemi kytaristy, o kterých jsme se výše zmínili.
Nejvíce ovšem Albertem Kingem a z jeho stylu vychází i tento Stevieho lick.
Zde je potřeba dávat hodně pozor na přesné vytahování, tlumení nežádoucích strun a dostatečně důrazný příklep na tenkém e.
 Ke klasické mollové pentatonice nám tu také přibude sedmý pražec na e, tón H což je ve vztahu k A velká nona (nebo velká sekunda).

Joe Satriani

Zvuková ukázka

Přestože Joe Satriani u většiny lidí nebývá zrovna první volbou, při vyjmenovávání vlivných bluesových kytaristů, i v tomto ohledu se od něj máme všichni co učit.
Výhoda tohoto Satrianiho postupu je hlavně v možnostech kombinace s dalšími frázemi a snadnou „zacyklovatelností“.

Joe Bonamassa

Zvuková ukázka

Jelikož jsme se už posunuli k současnějšímu hraní, nemůžeme opomenout ani pravděpodobně největší hvězdu moderní bluesové kytary a to Joea Bonamassu.
Vzhledem k jeho zalíbení ve velké škále různých stylů a technice kytaristů jako je Al DiMeola nebo Eric Johnson jsou jeho postupy plné alternate pickingu velmi vhodné na oživovení těch standartnějších/starších licků.
V tomto konkrétním případě chvilkové půlónové vytáhnutí na čtrnáctém pražci ubírá část agrese produkované rychlou trsátkovou hrou a evokuje styl často spojovaný s Ericem Johnsonem, ze kterého Bonamassa hodně čerpá.