Využívání tappingu v pentatonických stupnicích 15.12.2012 - Kategorie: Kytara Základní pentatonické stupnice jsou úžasným materiálem k improvizaci a kompozici jak v rocku, blues a country, tak v jazzu.

Zvlášť u rockových kytaristů ovšem mohou po čase působit repetitivním dojmem a svojí uniformitou a nekonfliktností, díky nimž jsou tak široce použitelné, nám pomohou zabřednout do nudného pidlikání.
Z takovéto rutiny můžeme najít dvě cesty. Buď začneme studovat jiný harmonický materiál (nové stupnice a arpeggia), anebo se pokusíme tuto již nám známou tónovou řadu uchopit novým způsobem a kreativně využít jejich možností a omezení.
Dnes se tedy podíváme jen na pár příkladů užití tappingu v Mollové pentatonické stupnici.

Pokusíme se oprostit od tapování ve stylu Eddieho Van Halena, využívajícího rozklady akordů a jednostrunné kejkle a pokusíme se posunout více do vod zvuku moderních klávesových či saxofonových sól. K tomuto bude standardní Mollová Pentatonická Stupnice svým menším počtem tónů a kvartovo-kvintovým charakterem velmi vhodná.

Zvuk, který tímto získáme, bude ovšem velmi použitelný především v rockovém kontextu.

Všechny příklady si předvedeme v Emoll

V tomto prvním příkladu používáme tři noty na strunu, kdy první dvě jsou zahrané pouze levou rukou a třetí přiklepneme pravačkou. Toto je poněkud základní běh, díky kterému se můžeme přiblížit rychlosti hráčů právě na klávesové nástroje a saxofon.

Do zajímavější situace se dostaneme, když levačkou začneme vyhrávat tři tóny na strunu a poté přidáme tapované tóny pravačkou.

A nakonec přidáme i přeskakování strun. Čím rychleji toto zahrajeme, tím líp to bude znít.