Diatonické Mody - Frygický 28.9.2011 - Kategorie: Intervaly Další z diatonických módů

Frygický modus

1,b2,b3,4,5,b6,b7
(v E – E,F,G,A,H,C,D)
v C – C,Db,Eb,F,G,Ab,Hb

Phrygian

Cphrygian

Ephrygian 

Frygický modus je charakterově výrazně odlišný od obou předcházejích stupnic, které jsme si doposud prošli. Může za to převážně hned interval mezi prvním a druhým stupněm – b2.
Jelikož Frygický modus je poměrně specifický, na jeho popisu budeme muset strávit o něco více času.
Pokud bychom postavili akordy v tomto modu stejně jako jsme tomu dělali doposud (po terciích), dostali bychom něco jako Cmin7, Cmin7b9, Cmin11b9 atd...
Tyto akordy přes tuto stupnici bohužel až tak nefungují. Akordy typické pro tento zvuk pro nás budou 

C susb9
(1,4,5,(b7),b9)
(často se o něm mluví jako o ´Frygickém´ akordu)

Způsobů, jak zahrát tento akord na kytaru je samozřejmě hodně od snáze uchopitelných hmatů

až po větší, které pokrývají všech šest strun

(pokud přijdete s vlastními prstoklady, které používáte nebo, které jste si prostě jen našli – nahoďte je pod článkem k diskusi – určitě všichni oceníme, když si rozšíříme zásobu akordů)

Jedná se o akord, který obsahuje důležitou kombinaci intervalů (1,4,5,b7,b9), která je unikátní pro Frygickou (popřípadě stupnice, které si s ní velmi dobře rozumí – viz. Níže).
O Frygickém akordu se v jazzovém kontextu často mluví jako o poměrně moderním zvuku, najít jej lze ovšem už ve skladbách Duka Elington např. Melancholia z roku 1953.

Dalším místem, kde se dá Frygická perfektně použít, jsou riffy, které prostě tóny z tohoto modu používají (Harmonie nemusí nutně přijít jen z akordů a souzvuků, ale samozřejmě i z riffů). K tomuto se dá dobrat jednoduše rozepsáním tónů z daného riffu a následnou analýzou (sluchovou – pokud máme naučený zvuk Frygické natolik dobře, že jsme schopní poznat, o kterou stupnici/tonalitu se jedná po pouhém poslechu, nebo vizuální – vybereme hrané tóny a pokusím se je dosadit do „vzroců“ a „tvarů“ na hmatníku, které máme naučené a s Frygickou svázané)

EPhrygian

Z této ´buňky´ pro E Frygickou můžete vybrat tóny a nahrát svoje vlastní nápady na riffy
(opět vzhůru do diskuse, kde můžete postovat svoje výtvory a my všichni se z nich můžeme učit)



(Samozřejmě za standartních podmínek by člověk vybíral tóny korespondující s danou tonalitou z celého hmatníku, ale v této situaci, kdy pravděpodobně nemáme danou stupnici tak naučenou, vytváření podobných ´buněk´ může být velmi nápomocné jak pro improvizaci/kompozici, tak zažívání zvuku stupnice)

Velmi široké užití Frygické najdeme v kombinaci se Španělskou Frygickou (nebo také Phrygian dominant).

Jedná se o stupnici, která je naprosto identická s tónovou řadou popsanou výše, jen se třetím stupněm zvýšeným o půl tónu. Vznikne nám tedy něco, co vypadá takto:

Španělská Frygická

1,b2,3,4,5,b6,b7

(v E – E,F,G♯ ,A,H,C,D)
v C – C,Db,E,F,G,Ab,Hb

Tuto stupnici můžeme kombinovat s Frygickou ve všech situacích, které jsme si zatím prošli. Navíc nám začne fungovat přes dominantní akordy a tady se dostáváme k velmi dobře rozpoznatelnému zvuku, který se nám táhne od Flamenca a tradiční španělské hudby (a obecně hudby toho regionu), přes Gipsy Jazz/Swing Manouche, až k Metalu – Yngwie Malmsteenovi a dále. Kombinaci těchto dvou stupnic tedy můžeme nyní hrát přes C7 popř. C7b9 atd...

Způsob kombinování těchto dvou stupnic by se dal přirovnat k hraní blues přes dominantní akordy. Kostra stupnice nám zůstává stejná (v blues mollová pentatonika), ale mollová tercie přes dominantní akord nikdy nebude úplně stabilní, takže začneme koketovat i s durovou (jak v blues tak zde je mollová tercie spíše zdrojem harmonického napětí a durová zní mnohem konsonantněji) 

Této stupnici se ovšem budeme věnovat více dopodrobna v jednom z budoucích článků.

Co se vizualizace u Frygické týče, jako vždy se nám nabízí několik možností.

Pravděpodobně první pomůcka, po které sáhne většina rockových/bluesových kytaristů, je opět tradiční mollová pentatonika „obalená“ zbytkem diatonických tónů.





Mě osobně je například bližší vizualizovat si susb9 arpeggio a použít toto jako kostru pro celý modus. Tento přístup může být z počátku pravděpodobně o něco komplikovanější, ale podle mě lépe reflektuje zvuk Frygické a usnadňuje jeho vystihnutí při hraní. (jelikož stojí na těch opravdu důležitých intervalech)

(budu se asi opakovat – ale pokud používáte něco jiného, opět vzhůru do diskuse :)

K příkladům užití Frygické už jsme si něco řekli výše, ale rekapitulace nikdy neuškodí :)

• Z Coltraneova modálního zkoumání máme například nahrávku převážně ve Frygickém modu Ole 
• jeho přítomnost je hodně poznat ve Would? od Alice In Chains 
• Satrianiho skladba War je převážně ve Frygické (sem tam se nám tam vloudí durová tercie, ale to se holt stává :) ) 
• Ve Wherever I May Roam od Metallicy je tento zvuk opět velmi dobře slyšet 
• poměrně silně je cítit i v Missa Pange Lingua od Josquin des Preza 

Kdybychom zabrouzdali do vod Španělské Frygické našli bychom obrovská kvanta příkladů (Yngwie Malmsteen, Django Reindhardt, Flamenco a španělská hudba...), ale k tomuto se dostaneme v jednom z budoucích článků.)

O autorovi :

Jiří Novotný
http://www.youtube.com/jirkanov777
https://www.facebook.com/jirinovotnymusic
https://www.facebook.com/thejumpcut