Diatonické Mody - Jónský, Dórský

Přitom minimálně dva ze sedmi diatonických modů znají víceméně všichni:

• Iónský – durová stupnice
• Aiolský – mollová stupnice,

a i těch zbylých pět v improvizaci či kompozici používá vědomě nebo nevědomě většina z nás. Naším cílem tedy bude všech sedm modů systematicky projít, ukázat si co nejvíce hudebních a praktických příkladů, aplikovat je na náš nástroj – tedy kytaru, a časem si je zažít tak, že je začneme vnímat jako součást naší sluchové a harmonické palety raději, než jako teoretický koncept.

Diatonické mody se někdy nazývají také Církevní stupnice nebo Řecké mody podle jejich původu (v současnosti jsou ale pomíchané – ve starověkém Řecku byly např.názvy pro Frygický a Dórský modus přehozené). My se ale o ně budeme zajímat převážně z praktického hlediska nutného pro současného muzikanta raději, než z hlediska muzikologického či historického.

Ještě jedna malá poznámka na úvod. Často budu odkazovat na jejich intervalovou strukturu, takže alespoň minimální znalost intervalů bude pro čtenáře poměrně důležitá.

Takže, jak jsem se už zmínil – Diatonických modů je celkem sedm:

• Jónský (1,2,3,4,5,6,7)
• Dórský (1,2,b3,4,5,6,b7)
• Frygický (1,b2,b3,4,5,b6,b7)
• Lydický (1,2,3,#4,5,6,7)
• Mixolydický (1,2,3,4,5,6,b7)
• Aiolský (1,2,b3,4,5,b6,b7)
• Lokrický (1,b2,b3,4,b5,b6,b7)

a my si je projdeme přesně v tomhle pořadí.

Pokusím se každý z těchto modů představit z teoretického hlediska stejně jako z praktického, uvést hudební příklady, přidat ke každému pár specifických tipů a zároveň představit doprovod vhodný k improvizaci.

Jónský modus (durová stupnice)

1,2,3,4,5,6,7
v C - c,d,e,f, g,a,h
Zvuková ukázka : Ionian.mp3
JamTrack : backingionian.mp3

Intervalová struktura Jónského modu je jednoduše 1,2,3,4,5,6,7. Pokud jej zasadíme do C, dostaneme tóny c,d,e,f,g,a,h. Předpokládám, že všem nám je už jasné, že se jedná jen o běžnou durovou stupnici, kterou snad známe. Pokud si postavíme na prvním tónu odpovídající akord, dostaneme - C dur, popř. Cmaj7, Cmaj9 nebo Cmaj13.

K tomuto se můžeme dobrat jednoduše tím, že vezmeme první tón C a začneme přidávat každý druhý v dané stupnici, tedy:

• C,E,G – Cdur (1,3,5)
• C,E,G,H – Cmaj7 (1,3,5,7)
• C,E,G,H,D – Cmaj9 (1,3,5,7,9)
• (C,E,G,H,D, F – Cmaj11) ten se ale nehraje téměř nikdy, protože zní naprosto odpudivě
• C,E,G,H,D,(F),A – Cmaj13 (1,3,5,7,9, (11), 13)

Toto samozřejmě nejsou jediné druhy akordů, přes které nám bude v harmonicky statickém prostředí charakter Jónské znít dobře. Akordy jako Cadd9, C6, C6/9 a další budou fungovat taktéž.

Pozn.: Pokud máte problémy s některými z těchto akordů a nevíte jak zní nebo neznáte žádné jejich prstoklady, určitě bych odkázal na knihu Chord Chemistry od Teda Greenea

Charakterově se jedná o mód, se kterým jsme ze začátku všichni asi obeznámeni nejlépe díky kulturnímu prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Zároveň se bude jednat o základ, který nám bude sloužit jako referenční bod pro další dva z modů, které si probereme později (Lydický, Mixolydický).

Jelikož je tak široce používaný, je relativně problematické generalizovat žánry a situace, ve kterých se nejběžněji vyskytuje, a proto si projedeme hlavně hudební příklady.

Najdeme jej jak v

• typických/známých melodiích typu „Happy Birthday“ nebo „Somewhere Over the Rainbow“,
• tak v populární hudbě, kde například úvodní riff „Mamma I´m Coming Home“ od Ozzyho Osobournea je jen sestupující Eb Jónská v jedné oktávě.
• Jak Beethovenova „Óda na Radost“ tak „Jaro“ z Vivaldiho opusu „Čtyři roční období“ taktéž stojí převážně na Jónském modu.
• (Klasicistním skladatelům se hodil do krámu obecně – takže hudba 18.století je jím pořádně prošpikovaná).
• Jónský modus taktéž dává charakter spoustě typických country postupů

Tady by se nám možná hodilo pár poznámek ke cvičení stupnic, jak těch, které jsou pro nás nové, tak těch, co už známe, ale potřebujeme je nadále procvičovat.

• Prvním krokem by tedy bylo zapamatování si intervalové struktury a schopnost zahrát danou stupnici v jedné oktávě s konzistentním prstokladem (viz.diagram).
• Jako další krok je velmi důležité prozkoumat a zapamatovat si vlastní zvuk dané tónové řady. Proto můžeme nejdříve broukat stupnici při přehrávání a postupně se od nástroje osamostatnit a být schopný zabroukat nebo zazpívat danou stupnici pokud možno nezávisle na kytaře.
• Další část tohoto procesu je naučit se stupnici po celé délce hmatníku. Způsob, který pro toto používá většina lidí je prosté kreslení diagramů a trénování vizuální paměti. Tedy, najdemenapř tento prázdný hmatníkový diagram
  na netu jich je spousta) a vezmem všech sedm tónů dané stupnice a nakreslíme si je ve všech místech, kde se na hmatníku vyskytují (pokud si nejste jisti, již hotové diagramy se dají najít i v běžně používaných programech jako GuitarPro a další... Je ale dobré si udělat vlastní a poté například jen zkontrolovat porovnáním s již hotovými.
  Důvodů je proto několik:
  
  • každý může, použít barvy a tvary (nebo jakékoliv pomůcky), jaké mu více pomohou si stupnici vizuálně zapamatovat a vytvořit si vlastní systém, který mu vyhovuje
  • už jen vytvářením diagramu se člověk danou stupnici učí a zažívá si ji
  • celý tento proces je dobrý na procvičování znalosti rozmístění tónů po hmatníku
    Z těchto diagramů se poté dají už lehčeji nacházet vzorce, tvary a pravidelnosti, díky kterým je vůbec možné se v té změti tónů vyznat. Navíc se dají všude nosit a kdykoliv člověk musí trávit čas nečinně v MHD, vlaku nebo jakýmkoliv čekáním – může čtením diagramů „cvičit“.
    
• Další technikou, která může být velmi efektivní je hraní stupnic striktně na jedné struně. Asi nejvhodnější tóninou pro takovéto cvičení ve standardním ladění je z vcelku jasných důvodů E. Stačí rozeznít šestou strunu E, poté začít s prázdou první strunou „e“ a všechny tóny dané stupnice zahrát postupně v řadě až na 12tý pražec a zpět na prázdnou strunu. Toto cvičení je zároveň výborné na „porovnávání“ stupnic. Takže pokud znáte více než jednu – je dobré mezi nimi přeskakovat a porovnávat jak zvukovou charakteristiku, tak jejich rozložení po hmatníku. (se stále znějícím hlubokým E což naším uším dodává dobrý referenční bod).

pozn.1
Úplně nejdůležitější je ale se stupnicí neustále improvizovat nebo/a skládat, ať jsme s jejím „vstřebáváním“ jakkoliv daleko. Tedy i pokud jsme se právě jen naučili prstoklad pro jednu oktávu.

pozn.2
U Jónské nám může pomoci znalost mollových pentatonických stupnic. Pokud přes doprovod v Cdur zahrajeme Amoll pentatonickou stupnici a přidáme tóny B a F, dostaneme C Jónskou/dur. Toto můžeme použít přes tento doprovod
BackingIonian.mp3
a stejně tak k tomuto můžeme přistoupit jako k obecnému konceptu. Tedy pokud chceme hrát Jónskou X, najdeme si tón X na hlubokém E, odečteme tři pražce a od tohoto tónu začneme hrát mollovou pentatonickou stupnici a máme základ X Jónské.

Dórský modus

1,2,b3,4,5,6,b7
(v D – d,e,f,g,a,h,c)
v C – c,d,eb,f,g,a,hb,
Zvuková ukázka : dorian.mp3
Jamtrack : dorianjamtrack.mp3

S intervalovou strukturou 1,2,b3,4,5,6,b7 je Dórský modus charakterově podstatně odlišný od Jónského, což je snad zřejmé na první poslech. Díky změně na třetím a sedmém stupni (velká tercie se změní na malou a velká septima na malou taktéž) je mnohem bližší druhému ze dvou modů, na které jsme díky našemu kulturnímu prostředí zvyklí a to Aiolskému (běžná mollová stupnice). Jelikož jsme zatím probrali jen Jónský modus, budeme v tuto chvíli odkazovat právě k němu a až se dostaneme k Aiolskému, projdeme si jejich rozdíly více podrobně.

Ještě jedna důležitá poznámka se bude týkat tónin, ve kterých si tento a od teď i všechny další mody budeme ukazovat. Pokud si všimnete, tak Dórský modus v D se skládá z identických tónů jako durová stupnice (Jónská) v C. Jediný rozdíl tu je ten, že při přehrání Dórské začneme na tónu d a skončíme na tónu d – v praktickém použití potom v D Dórské improvizujeme (a tedy používáme stejný materiál jako u C Jónské, ale kontext, ve kterém hrají doprovodné nástroje je jiný).
V reálné situaci ovšem budeme hrát Dórskou i v jiných tóninách než v D a přepočítávat si vždy patřičnou durovou stupnici není úplně praktické. Mimo jiné proto je důležité umět ji hrát jako
samostatnou stupnici a ne jen jako mutaci durové.

Vyzkoušejte si v jakémkoliv pořadí hrát tóny d,e,f,g,a,h,c přes tento doprovod: backingionian.mp3
a poté zkuste totéž přes tento: dorianjamtrack.mp3

Rozdíl je v kontextu. Přestože hrajeme ty samé tóny, výsledný zvuk se výrazně liší. Proto tu uvádím Dórský mód jak od tónu D, abych ukázal jak blízko má k věcem, které už známe (C Jónské) tak v C, abychom viděli, v čem a jak výrazně se od Jónské liší. Pro pochopení a praktické využívání všech těchto stupnic je důležité uvědomovat si jejich rozdíly i společné znaky.

Pokud opět postavíme tradičním způsobem akord na prvním stupni tohoto nového modu, dostaneme mollový kvintakord a dále další patřičné septakordy:

• C,Eb,G – Cmoll (1,b3,5)
• C,Eb,G,Hb – Cmin7 (1,b3,5,b7)
• C,Eb,G,Hb,D – Cmin9 (1,b3,5,b7,9)
• C,Eb,G,Hb,D, F – Cmin11 (1,b3,5,b7,9,11)
• C,Eb,G,Hb,D,F,A – Cmin13 (1,b3,5,b7,9,11,13)

Jelikož tón, který je považován za charakteristický pro Dórský modus je velká sexta (je to právě jediný tón, kterým se liší od mollové stupnice), znamená to, že mollové akordy obsahující tento interval si budou s tímto modem velmi dobře rozumět. (Akordy jako Cmin13, Cmin6, Cmin6/9 a další).

Pokud bychom chtěli postavit sled akordů, který by tento charakter nadále posiloval, můžeme použít něco jako Cmin7-Dmin7-Cmin7-Cmin6

Jeho uplatnění a použití často najdeme v rocku a blues ve spojení s bluesovou stupnicí jako např. zde: (Joe Satriani – Cool 9). V jazzu se taktéž objevuje neustále (Miles Davis – So What) nebo (John Scofield – A Go Go). Jako další příklady jeho použití by mohly být skladby jako „Eleanor Rigby“ od The Beatles (kde se střídá s tradiční mollovou stupnicí) nebo „Scarborough fair“ od Simon & Garfunkel.

Co se týče vizualizace tohoto modu na hmatníku a jeho vlastního používání, dobré místo, kde začít, by mohla být tradiční mollová pentatonická stupnice, ke které můžeme přidat dva tóny (velkou sekundu a velkou sextu), díky čemuž dostaneme celý Dórský modus. Dejme tomu v A můžeme použít typickou A moll pentatonickou stupnici (nebo bluesovou) a přidáním tónů H a F# dostaneme již zmiňovanou Dórskou.
A nebo přes náš doprovod, který je v D můžeme hrát jakékoliv bluesové/rockové licky co známe v D a postupně přidat tóny E (velká sekunda) a H (velká sexta)

O autorovi :

Jiří Novotný
http://www.youtube.com/jirkanov777
https://www.facebook.com/jirinovotnymusic
https://www.facebook.com/thejumpcut