Články

Články týkající se hudební teorie, hudebních nástrojů a hry na ně
Statistika: 240 článků |  17 autorů
Hohner G3T – ergonomická kytara pod licencí Neda Steinbergera

Hohner G3T – ergonomická kytara pod licencí Neda Steinbergera

1.6.2010 - Kategorie: Kytara
Už na první pohled je jasné, že tato kytara vybočuje ze zažitých představ o konstrukci tohoto typu nástroje. Hohner G3T vyvolává údiv svým vzhledem a vybízí tak k různým spekulacím... nicméně mnoho lidí nezná ani koncepci kytary ani nemá zkušenosti s tím, jak hraje.

Steinberger

Abychom vůbec pochopili, proč G3T vypadá tak, jak vypadá, je dobré něco málo vědět o pánu konstruktérovi, který se jmenuje Ned Steinberger. Tento designér přešel z navrhování nábytku na návrhy hudebních nástrojů a díky svému praktickému a vytrvalému přístupu a také snaze o zachování prvotřídního zvuku, slavil několik velkých úspěchů. Jedním z jeho stěžejních produktů byla právě kytara a baskytara s minimalistickým tělem a bez hlavice.

Vzhled G3T

Vraťme se tedy k Hohner GT3, která je vyrobená pod licencí Steinbergera a její konstrukce využívá prvků, které vymyslel původně samotný Ned.
Korpus kytary i průchozí krk jsou vyrobeny z amerického javoru. Mluvit o korpusu je trochu ošidné, protože v tomto případě se jedná o dvě malinká „křidélka“ nalepená ke krku. Druhá věc, která bije do očí hned po malém korpusu, je absence hlavice. Díky těmto dvěma faktům je kytara malá a zdá se být neskutečně krátká a dokonce vyvolává zdání, že krk je o pár pražců ošizený. To ale není pravda protože krk má plné dvě oktávy, tedy 24 pražců.

Na tmavém palisandrovém hmatníku najdeme pouze základní „tečkované“ značky poloh. Hned za nultým pražcem není krk zakončen hlavicí, ale skromným půlkruhovým kovovým odlitkem, který slouží k uchycení speciálních strun. Jejich specifičnost spočívá v tom, že mají pevně danou délku a jsou zakončeny známými kroužky na obou stranách. Na konci krku se tedy jen prostrčí úzkými štěrbinami a díky kroužkům na strunách a gumičce tlačící struny ke krku je nemožné, aby se struny jakkoli vysmekly.

Na opačné straně kytary jsou struny uchyceny v kobylce Steinberger, která je principiálně podobná Floyd Rosu, tedy minimálně svým dvojzvratným mechanismem, který umožňuje povolování i vytahování strun při práci s vibrapákou. Navíc, ale obsahuje kovovou vzpěrku, která dokáže kobylku zafixovat. To se hodí při ladění kytary, při prasknutí struny nebo při hře, kdy s kobylkou prostě hýbat nechcete. Kobylku lze samozřejmě „seštelovat“ pro naladění oktáv podobně jako u Floydu – tedy nastavením kamenů.

Elektroniku tvoří tři snímače EMG. Ty jsou v našem případě pasivní a jedná se o dva singly a jeden kobylkový humbucker. Vše se ovládá dvěma potenciometry Volume a Tone. Jednotlivým snímačům jsou přiřazeny malé přepínače, přičemž jeden z nich umí rozpojit zmíněný humbucker. Všechny snímače ční na korpusem asi o dva milimetry víc, než je člověk zvyklý.

Jak se na to hraje a praktické postřehy ...

Na kytaru se hraje samozřejmě úplně stejně jako na jiné elektrické kytary, ale prostě máte pocit, že vám kus kytary chybí. A není to jen pocit, protože pravá ruka opravdu nespočívá na korpusu tak jako například u stratu. Překážku v samotném hraní to ale nečiní, není problém si zvyknout.

Na druhé straně je tato kytara neskutečně lehká. Velmi snadno se přenáší v jedné ruce a při hře ani necítíte, že máte na krku něco zavěšeno. Stejně tak s ní můžete běhat, provádět různé „akrobatické“ kousky a to vše bez strachu, že se někde zachytíte, nebo že si ji někde otlučete.

Rád bych ji doporučil všem metalistům, kteří mají touhu neustále běhat po jevišti – na to je kytara jak dělaná. Vím ale, že jejich představa o designu je odlišná.
Pro hru vsedě obsahuje kytara praktickou sklopnou vzpěru, díky které si kytaru pohodlně opřete o nohu. Ve stoje můžete kytarový řemen připevnit k jednomu ze dvou knoflíků, které jsou umístěny v horním a dolním rohu kytary, přičemž připnutí řemenu na spodní roh není praktické kytara si totiž vychyluje směrem od těla pryč. Horní knoflík je v pohodě. Tím jak je kytara lehká (a bez hlavice), tak v podstatě svírá s tělem kytaristy takový úhel, jaký si kytarista zvolí a nijak nepřepadává.

Velmi příjemně se kytara dolaďuje během hraní. Ladící šrouby tremola vyčnívají mimo korpus a je k nim přímý přístup, navíc mají hodně dobrý převod (40:1) takže se dá velmi jemně ladit, i když trošičku tuze - což já beru nakonec jako výhodu.

Výměna struny, kterou jsem během testu absolvoval je opravdu obdivuhodný proces, neboť v podstatě netrvá snad ani půl minuty. Strunu prostě zaháknete na obou stranách kytary a doladíte. Toť vše. Žádné navíjení struny na ladící mechaniku není potřeba, žádné uštipování trčícího konce struny, žádné vytahování a přitahování kamínků v tremolu. Já bych tenhle způsob uchycení strun nejraději povinně zavedl na všech kytarách. Mimochodem i samotný výrobce kobylek Floyd Rose vyvinul obdobný systém SpeedLoader. Škoda, že tento způsob uchycení strun se neprosadil více. Využití vzpěrky je ale třeba pořádně vyzkoušet, chvíli mi trvalo než jsem přišel na to jak vlastně vše funguje, takže se mi mou chybou kytara párkrát mírně rozladila.

Trochu mi při hraní vadilo umístění snímačů. Ty jsou kvůli délce korpusu stlačeny všechny víc k sobě a bohužel při razantnějším hraní (hlavně palm mutingu), kdy je třeba zajet hlouběji do strun, jsem šmechtal právě o tento snímač. Jiné kytary mají snímače dál od sebe tlumící dlaň drží trsátko někde mezi těmito snímači. 
Knoflík volume je rovněž natěsnán blízko strun, ale příznivce stratocasterů to nijak nepřekvapí.

Zvuk

Při hraní nezkreslených akustických pasáží různými styly (samostatné tóny, akordy,...) jsem preferoval singly. Ty mají krásný průrazný zvonivý tón. Jejich zvuková charakteristika není markantně odlišná (myslím tím porovnání těchto dvou snímačů), ale samozřejmě rozdíly slyšet lze. Krkový singl má o něco tlustší a kulatější tón, zatímco prostřední snímač zní ostřeji, malinko výrazněji a trošku perkusivněji. Kobylkový humbucker lze rozpojit a v takovémto stavu má relativně tenký, méně barevný, celkově nevýrazný tón a signál je slabší než ten, který produkuje kterýkoli ze single snímačů nebo nerozpojený humbucker. Proto jsem rozpojení humbuckeru používal hlavně v kombinaci právě se singly. To se projevovalo kovovějším nádechem. Nerozpojený humbucker měl oproti singlům rovněž méně výrazný zvuk hlavně díky tomu, že byl tupější a řekl bych i o něco méně dynamický.
Velmi dobře hrála kytara přes celolampový class A zesilovač Blackstar. Ten jsem nechal nakopnutý tak, aby mírně kreslil. Opět oba singly hrály excelentně. Zvuk byl hodně zvonivý, přičemž krkový singl měl o něco prostorovější zvuk s více basy. Humbucker zněl rockově, ale opět méně dynamicky než singly.

Čas humbuckeru nastal až v kombinaci s opravdu zkresleným aparátem, protože tentokráte se singly zahlcovaly a nedokázaly reagovat hlavně na rychlé metalové tlumení. Středový snímač samozřejmě nebyl tak zahlcený jako snímač u krku.
Zapojení elektroniky umožňuje relativně mnoho variant, přičemž jedna z nich se mi hodně líbila – a to všechny minipřepínače v „off“ poloze. Z kytary tak neleze žádný signál, což je fajn při všech přestávkách (např. když se chcete napít piva a nechcete aby kytara chytila zpětnou vazbu). Ale jsou tu i další kombinace. Zaujalo mě například to, že kombinace humbuckeru a některého ze snímačů zvýhodní více právě singly, který jde v konečném zvuku slyšet víc (hlavně jeho zvonivost a důraz).

Vzhledem k tomu, že kytara nemá hlavici, které se mnohdy přisuzuje vliv na sustain nástroje, soustředil jsem se i na tuto vlastnost. Žádný „zkrácený“ sustain jsem, ale nepozoroval. Také je ale třeba poznamenat, že další věc, která by měla sustain ovlivňovat pozitivně je průchozí krk – a ten G3T obsahuje.

 

G3T G3T G3T G3T  G3T  
G3T
G3T

Mínusy

  • Vibrapáka se zasunuje do kobylky hodně ztuha
  • Malý prostor mezi snímači

Plusy

  • Hmotnost 
  • Mobilita
  • Rychlá výměna strun
  • Kobylka (způsob ladění, možnost fixace)
  • Elektronika (různé kombinace snímačů, vypnutí signálu)
  • Zvuk

Závěr

Kytaru bych doporučil všem kytaristům... a to alespoň na vyzkoušení, už proto, že mnoho z nich opravdu netuší, co od tohoto typu elektrické kytary očekávat. Je pravda, že netypický tvar budí v lidech nedůvěru, ale z mého pohledu se koncepce kytary nijak negativně nepodepsala na zvuku. Kytara prostě hraje a hraje dobře, přičemž nabízí několik variant zvuku díky možnostem kombinovat snímače. Nástroje je krásně mobilní a pokud už se teda smířím s tím, že některým kytaristům jeho design nesedí, tak si jej dovedu představit minimálně jako záložní nástroj. Dovedu si taky představit, že jej používají hudebníci, kteří potřebují hrát na malém prostoru (nějaká minipódia na plesech a podobných akcích). No a v neposlední řadě může sloužit také jako tzv. „cestovní“ nástroj. Už jsem viděl pár bláznivých patentů pro řešení travel kytary (např. stratocaster s odklápěcím krkem), nicméně skladná G3T tyto potřeby řeší naprosto přirozeně.

Kytaru k testu zapůjčila firma Houdek.

Testováno na aparátech Hot Soloist, Roland Cube80, Blackstar BH15H, kabelech Gotham (Audiopro), Bayger switch, ...

Jiří Polášek
Diskuse k článku