Články

Články týkající se hudební teorie, hudebních nástrojů a hry na ně

Statistika: 240 článků | 17 autorů

Daeg - výroba akustické sedmistrunné kytary

8.12.2007 - Kategorie: Kytara

Pavluchova kytara od Libora Kobrleho

Akustická sedmistrunná kytara Daeg

Začnu netradičně svým oblíbeným citoslovcem a drbu se přitom za uchem... ;)

...ehm...

...nechci tímhle článkem rozvádět debatu o tom zda je 7 (a víc) strun zbytečně hodně nebo naopak málo i když nepochybuju, že na tohle téma se určitě vede spousta náruživých diskusí, u odpůrců počínaje „neumím ani na šestku tak na co bych měl sedmu“ a u zastánců konče „můžu hrát hustý spodky a přitom pištět vysoká sóla jako na šestce“. ;)
To jsou všechno irelevantní hovadiny, protože pokud někdo v hudbě použije cokoliv k vytvoření nějakého výrazu a má pocit, že mu to dá tvůrčí volnost, je to skvělé a jediné správné (řekl Šéf Šéfů, chch). ;))

Když jsem při nahrávání skončil u dvou stejných Furchů, můj v E ladění, kamarádův druhý v H a musel jsem pořád řešit co na který půjde líp zahrát a ladit obě kytary, cítil jsem se omezený až frustrovaný ;) a definitivně jsem usoudil, že chci sedmistrunnou akustiku.

Barytonovou jsem zavrhl, protože, ač by delší menzura tlustému háčku určitě prospěla, pro mě by to bylo z deště pod okap, musel bych mít ještě druhou „normální“ kytaru.

Nějakou dobu se přátelím s mistrem řemesla Liborem Kobrlem (www.kobrle-stehno.cz) a moc dlouho jsem neváhal s ním konzultovat výrobu. Bylo velké štěstí, že u něj jeden vynikající bluesman měl zrovna na seřízení svoji starší krásnou akustickou sedmistrunku Monteleone (ano, 7 strun na akustice není rozhodně žádná novinka), takže jsme nemuseli vařit z ničeho, ale asi 2 hoďky jsem šťastně drhnul tu nádheru z New Yorku a bylo rozhodnuto. Libor mistrovskou kytaru zevrubně prozkoumal a oměřil hlavně krk a hmatník. Byla to paráda!

Vzhled vidíte na fotkách, tenhle tvar těla se jmenuje honosně „grand auditorium“ ;), takže jen krátce popíšu materiály, které jsme vybrali jako sázku na ověřenou jistotu, žádný experiment se nekonal. Přední deska je z alpského smrku, zadní deska a luby z palisandru santos. Krk je z honduraského mahagonu, hmatník, struník a dýha na hlavě z indického palisandru. Vnitřní olubení, taková ta zubatá nařezávaná věc (je vidět na fotkách z výroby), je z cedru. Žebra na přední i zadní desce jsou smrková. Světlé lemování kolem těla, hmatníku a hlavy je z krásně žíhaného javoru.
Kobylka a nultý pražec jsou kostěné.
Rozteč strun u nuláku je podle Monteleone, je spíš širší, asi jako je na Takaminách, vyhovuje mi. Třeba Furchy mají podle mě struny moc blízko u sebe a při některých pahmatech jsem musel dávat moc pozor abych bříškem netlumil spodní strunu, ale v podstatě se dá zvyknout na cokoliv, hlavně když to dobře hraje.
Ladící mechaniky jsou moji miláášššciii ;), totiž geniální zamykací strojky Sperzel. Na akustiku je to asi pořád ještě netradiční volba, ale pravdou je, že výměna strun je velká pohoda, kdo je zná, dá mi za pravdu - utáhneš, ustřihneš, 3x otočíš, je naladěno za 5 minut a ladění drží(!), protože se nekoná Xnásobné omotání struny kolem kolíku, takže struna si půl dne nesedá. Na akustice měním struny podstatně častěji než na el. kytaře, takže je to fakt úleva. Výhodou Sperzel je malá hmotnost, i hlava kytary rezonuje/hraje, takže se podílí na celkovém zvuku.
V krku je velmi citlivá obousměrná výztuha, funguje perfektně.
Povrchovka je nitrolak, na těle a hlavě lesklý, vzadu na krku matný, řekl bych až lehce erotický sameťák. ;)

Jsem dost zmlsaný z el. kytar a na akustiku si zahraju občas nějaký ten tapping a vůbec různě do strun klepu a poťukávám a aby mi to vůbec znělo, mám rád odlehčené struny, což má logický následek v trochu perkusivnějším zvuku s výrazným atakem. Při nahrávání je potřeba trochu víc komprimovat. To je prostě daň za pohodlnější struny, musí se s tím počítat. Tím rozhodně nelze říct, že by takhle kvalitní nástroj postrádal plnost, vyváženost a objem tónu. Se silnější sadou strun se zvuk samozřejmě o něco zpevní a ještě vyváží.
Se strunou H je trochu prekérka, byl jsem zvyklý na Martiny, ale nedělají nic tak tlustého, takže jsem přešel na fosforbronzové D’Addaria, ti mají v sortimentu strunku o průměru 0,059“, což je jen tak tak aby H znělo dobře. Pokud někdo víte o nějaké dostupné značce strun, která má v sortimentu průměr kolem 0,060“ a nemusí se objednat celý kontejner a nedám 1000 za sadu, budu vděčný za tip na mailu pavel.bauer@gmail.com, díky. ;) Něco dělá GHS, ale nejsou to fosforbronzy. :-/
Celkově bych zvuk lišácky charakterizoval jako velmi kvalitní celomasiv, který prostě hraje jako velmi kvalitní celomasiv, t.j. zcela úměrně kvalitě použitých materiálů a kvalitě Liborovy práce. ;) Jinak, čertužel, platí trpká pravda o rukách – jak do dřeva praštíte, tak se z dřeva ozývá a nic není odpuštěno. ;)

Porod kytary byl dlouhý a dokonce i u mě, flegmatika, asi dvakrát hrnec přetekl ;), nicméně jsem se kytary ve zdraví dočkal a naštěstí to stojí za to. :) A nakonec byl Libor docela hodný, 35 tis. je přiměřená cena.

No a protože Libor trochu dokumentoval výrobu, napadlo mě, že by z toho mohl být zajímavý článek, stavět hudební nástroje je velkej kus krásnýho řemesla a asi i něco alchymie. ;) Takže vám Libor pěkně okomentoval pár obrázků.

Zdraví Pavlucha ;)

P.S. Daeg (to je ta mašlička) je moje oblíbená runa z futharku, znamená takové pěkné věci jako celkovou změnu, průlom, polaritu, nový úsvit, prostě něco nového a tak pod. ;)

Libor Kobrle - výroba sedmistrunné akustické kytary

Obr. 1

Lepení podložky kobylky (palisandr). Lepení čehokoliv na přední i zadní desku se provádí výhradně ve speciálním jigu (přípravku), lepící plotna má tvar kulové výseče (nebo jak se to jmenuje - nejsem technik). Přední deska větší radius, zadní deska menší radius.

Obr. 2

Lepení zpevňovacích žeber přední desky.

Obr. 3

Ohýbání lubu kytary - namočený materiál se ve formě několikrát zahřeje na teplotu 140° C. Při dosažení této teploty dochází k plastifikaci dřeva a lub zůstává ve zvoleném tvaru.