Články
Recenze : RP50 ... Drobeček od DigiTechu- Kategorie: EfektyTo, že při konstruování efektů je důležitá jasná koncepce jsou si jistě dobře vědomi u DigiTechu. Je to vidět na řadě efektů s označením RP. Zatímco základ zůstává stejný, mění se ovládací prvky a funkčnost přístroje je ovlivněna zaměřením na konkrétní skupinu kytaristů, u kterých je předpoklad, že si efekt
pořídí.
|
Je zcela zřejmé, že RP50 byla navržena s ohledem na co nejmenší pořizovací
cenu, aby mohla konkurovat Zoomu 505 a taky novince od Alesisu s názvem GuitarFX.
Všechny tyto efekty mají podobné vlastnosti a i pohledem lze usoudit, že patří
do stejné kategorie. Obchodníci z DigiTechu si nejspíš také uvědomili, že
nejlevnější efekt z jejich stáje – RP100 sice má některé nepopíratelné výhody
oproti Zoomu 505, ale pokud jde koncovému zákazníkovi o co nejnižší cenu, mohl
by sáhnout jinam…
Snížená cena se ovšem logicky musí někde projevit - viz následující popis.
Zmenšená RP100
První co mě napadlo bylo to, že RP50 je vlastně zmenšená RP100 …zmenšená asi tak na polovinu. V tom směru je číselné označení efektu velmi trefné. Při podrobnějším pohledu zjistíme, že úplně chybí knoflíky pro ovládaní parametrů v reálném čase, zmizela také natištěná matice s přehledem efektů a možných nastavení a našly by s i další méně podstatné detaily.
Vzhled hračky
Vzhled, malé rozměry a nízká hmotnost – to jsou důvody, proč mnoho kytaristů označí RP50 za hračku, zvláště pak ti, kteří měli pod rukama „něco z vyšší třídy“. Design RP50 nijak nevybočuje z řady rpéček, kombinace modré a šedé je klasika. Šedý kryt ovšem tentokráte není kovový, jak bylo u rpéček dobrým zvykem, ale plastový - nejspíš jedna z možností, jak ušetřit. Proti pohybu po podlaze je efekt zajištěn malými kousky pryže v rozích na spodní stěně. Je třeba doufat, že se časem neodlepí, jak tomu často bývá u podobných zařízení. Zespodu lze taktéž vkládat baterie a to docela pohodlně odklopením dvířek. Je potřeba šesti tužkových článků (AA), ty by měly zajistit chod minimálně po dobu patnácti hodin pokud si ovšem nedokoupíte adaptér (9V DC, 300mA). Mnoho kytaristů již adaptér s těmito parametry vlastní většinou pro napájení nějaké krabičky, což je výhoda proti RP100, která netradičně vyžadovala střídavé trafo s proudem 1300mA. Zadní stěna je vyhrazena pro konektory. Vstup, stereo výstup, napájení a konektor pro výrazový pedál – toť vše, samostatný výstup na sluchátka chybí. Horní část efektu se pyšní dvěmi pedály, šesti tlačítky a dvoumístným segmentovým displejem. Zobrazení informací je doplněno 15 LED diodami, ty jsou přiřazeny k textovým popiskům. Vevnitř efektu bychom našli srdce efektu - čip AudioDNA spolu s 24bitovými AD/DA převodníky.
Zvuk
Z technických parametrů vyplývá, že zvuk jakékoli kombinace efektů se nemůže
lišit od zvuků ostatních rpéček. Takže pokud jste slyšeli některý z ostatních
modelů, víte jak asi zní RP50. Ale pozor, v určitých patchích mohou znít dražší
modely jinak. RP50 totiž na rozdíl od ostatních, umí použít použít pouze 8
efektů v patchi. Ne že by to nestačilo, navíc málokdo skládá patch ze všech
použitelných efektových modulů, ale čistě teoreticky stejný zvuk jako na RP50 by
se dal třeba na RP100 dobarvit dalšími třemi efekty. Zklamán může být ten, kdo
je zvyklý na přesné nastavení efektů. Konkrétně například u chorusu je možné
běžně měnit tři parametry (speed, depth, regen), RP50 však neumí nastavit každý
z těchto parametrů zvlášť, ale má již předdefinované kombinace hodnot těchto
parametrů (chorus1 – chorus9).
Důležitou roli při tvorbě vlastních zvuků bude jistě hrát modelování zesilovačů.
RP50 jich nabízí jedenáct - od jemně nabuzených komb po řvoucí stacky. Z těchto
možností mě tentokráte nejvíce zaujal zvuk akustické kytary. Cinkavý nádech
strun byl mnohem přirozenější něž prosté vyvolání bypassu. Vlastnosti aparátů
jsou opět shrnuty jen v několika předpřipravených kombinacích, které se liší
nastavením gainu a levelu. Se zesilovači souvisí i reproduktory, jejich simulaci
(cabinet modeling) je třeba použít při výstupu do sluchátek nebo mixu či
rekordéru. Náš procesor jich umí rovněž jedenáct, vesměs jsou to boxy 4x12 nebo
2x12.
K dispozici je také třípásmový equalizér (basy, střed, výšky), bez něj by už
byla úprava zvuku opravdu omezená.
Kromě již zmíněných efektových modulů se pro úplnost zmíním o modulu delay a
reverb, jejichž funkce je jasná a chovají se stejně jako modulační efekty –
výběr pouze z předpřipravených kombinací. Samotných modulačních efektů je na
výběr spousta včetně AutoYa a Whammy, kterými se pyšní pouze produkty Digitechu.
Žádné nové kosmoefekry RP50 neobsahuje (což je dobře :-). Noise gate, kompresor,
wah a simulátor snímačů jsou to poslední , co nám ještě procesor nabídne.
Zastavil bych se ale u automatického bubeníka – v kapele jsme se shodli na tom,
že „bubnuje čistěji“ než nejmenovaná konkurence, jejíž bicmen má svoje patterny
„nějaké zahudlané“.
Co se týče továrních zvuků, byla vytvořena dobrá nastavení, která neobsahují
žádné extrazvuky vytvořené co největším zkombinováním možných efektů. Naopak
hodně jich je použitelných, případně inspirují kytaristu k dotvoření podle
vlastních představ.
Ovládání
Dvoumístný displej, šestice tlačítek, dva pedály…jednodušší ovládání byste
museli hledat na jiném přístroji než na kytarovém procesoru…..
Na první pohled je jasné, že většinu práce „odedřou“ oba pedály. Slouží, jak
jinak, k přepínaní mezi osmdesáti patchi z nichž půlka jsou uživatelské, druhá
půlka tovární. Digitech je nerozděluje do žádných bank, takže je třeba promyslet
ideální pořadí zvuků.
Na první pohled je jasné také to, že při hře bude docházet k nechtěnému
sešlápnutí obou pedálů. To se mi v praxi také potvrdilo, přeci jen - šířka
celého efektu odpovídá šířce chodidla.
První dvojice trojúhelníkových tlačítek slouží pro přechod mezi efektovými
moduly. Ty jsou reprezentovány v půlkruhu umístěnými LED diodami s označením
modulů. Druhá dvojice tlačítek nastavuje hodnotu pro konkrétní modul. Tlačítkem
Store se provádí zápis patche do paměti, celou editaci tedy máme zdárně za
sebou. Poslední tlačítko Drums spouští bubeníka.
Další funkce
Jaká jednotka je vyjádřena číselnou hodnotou u tempa automatického bubeníka,
na to jsem nepřišel. Tipnul bych si na počet úderů za sekundu (kvůli displeji
zobrazený poloviční hodnotou). Pokud je to tak, pak je maximální rychlost
bubeníka 200 BPS a Masters of Puppets od Metallicy si musím zahrát s někým jiným
(220 BPS). Další slabinu bicích vidím v tom, že při přešlápnutí na jiný zvuk se
smyčka spustí od začátku. Obě dvě chybičky najdeme i na ostatních rpéčkách. V
celkovém počtu třiceti patternů si určitě každý najde svůj styl. Samostatné
nastavení hlasitosti bubeníka je nutnost, kterou RP50 nepostrádá.
Půlkruh tvořený LED diodami je ideální při práci s ladičkou. Ta se aktivuje
delším sešlápnutím obou pedálů – je to v podstatě režim Mute. Proč nepracuje
ladička i v režimu Bypass zůstává otázkou. Kromě klasického ladění podle
komorního áčka (440Hz) lze využít alternativní „dropped“ ladění.
Užitnost procesoru lze zvýšit dokoupením výrazového pedálu, který pak umí
ovládat Volume,nebo efekty Wah či Whammy.
Zhodnocení
Musím konstatovat, že RP50 splnila má očekávání. V dané kategorii nejlevnějších procesorů nedisponuje žádnou funkcí navíc, na druhé straně oproti jiným efektům není o nic ochuzena. Její nevýhody jsou relativní – v porovnání s konkurencí nenalezneme žádné nedostatky, které by stály za řeč. Pokud princip efektu někomu nevyhovuje, stačí šáhnout do stejné řady po něčem dražším (viz srovnávací tabulka). Použití pro živé hraní je vzhledem k ovládání poněkud problematické. Zvukové možnosti odpovídají vysokému standardu DigiTechu.
Plusy
- zvuk
- hmotnost
- cena
Mínusy
- automatický bubeník
Publikováno se souhlasem Music Store