Silové akordy III. 8.4.2005 - Kategorie: Akordy Souhrn používaných prstokladů pro hmaty silových akordů, jejich alternativy a návaznosti.

Základní prstoklady silových akordů

V předchozích článcích o silových akordech již bylo zmíněno, že prstoklady pro držení silových akordů nejsou tak úplně jednoznačné. Jedním z faktorů je individualita hráče a dalším pak návaznost akordů a snaha o úsporu pohybů ruky související s rychlým přechodem na jiný hmat. V následující notaci jsou uvedeny různé používané prstoklady.

První takt ukazuje nejtypičtější a podle mě nejvhodnejší držení základního silového akordu použitím 1. a 3. prstu, tedy ukazovákem a prsteníkem. Proč je tento prstoklad nejvýhodnější vyjde najevo později.

Mnoho kytaristů používá držení 1. a 4. prstem (ukazovákem a malíkem) uvedené ve druhém taktu. Důvodem pro to může být anatomická indispozice, nedostatečná roztažnost prstů nebo prostě to, že to někomu takhle líp sedí. Rozhodně to není žádný prohřešek proti technice. Hraje takhle spousta špičkových kytaristů.

Další akordy v ukázce zaznamenávají nejčastěji používanou obměnu silového akordu, nazývanou silový trojhmat. Ve třetím taktu je pak jeho nejrozšířenější prstoklad používající 1., 3. a 4. prst (ukazovák, prsteník a malík).

Jinou možností je stisknout prsteníkem dvě struny, jak je ukázáno ve čtvrtém případě. Výhodou tohoto hmatu je, že malík zůstává volný pro případný další tón nebo může být připraven pro další hmat.

Poslední případ je totožný s předchozím s tím rozdílem, že místo prsteníku držícího dvě struny je použit malík. Tato varianta bude vyhovovat zejména těm, kteří drží základní silový akord ukazovákem a malíkem.

Návaznost silových akordů

Nejčastěji se z jednoho silového akordu na druhý přechází prostou změnou polohy, někdy spojenou s přesunem na jiné struny. Prsty hmatníkové ruky jsou stále v pozici držení hmatu. Pouze se po dobu přesunu lehce uvolní a na správném místě se opět přitisknou ke hmatníku. V některých rychlých pasážích však může takový přesun trvat příliž dlouho, nebo může být příčinou hluchých míst, které vzniknou během změny polohy. Pak nezbývá nic jiného, než pilně cvičit a postupně akordové změny zrychlovat. Existují však situace, kdy si můžeme vypomoci vhodným prstokladem. Následující notace ukazují různé příklady prostřídání jednoho akordu druhým.

Poměrně hodně možností dává prokládání silového akordu využívájícího otevřené struny.

První takt ukazuje přechod mezi akordy E5 a F5. E5 je tvořen otevřenou strunou E a prostředníkem ve druhé poloze na struně A. Zatímco tento prst zůstává ležet na hmatníku, v polovině první doby se na hmatník přiloží současně ukazovák a prsteník tvořící akord F5. Na druhou dobu se 1. a 3. prst opět uvolní. Prostředník zůstává po celou dobu nehybný na svém místě.

Obdobně můžeme provést proložení akordem F#5, který je ve druhé poloze (viz 2. takt). Oproti předchozímu příkladu však bude ukazovák položen do II. polohy na struně E a na místo prostředníka je vhodnější malík, neboť poputuje až do IV. polohy na struně A.

Pro přechod na akord G5 (3. takt) i G#5 (4. takt) bude výhodnější, když v akordu E5 použijeme ukazovák. Akord G5 pak ve III. poloze obstará prostředník s malíkem. Stejně se zahraje akord G#5 ve IV. poloze. Ukazovák neuvolňovat.

Trošku prstolomnější je následující příklad.

V prvním taktu je ukázka přechodů mezi akordy H5 a C5 střídáním prstokladů ukazovák-prsteník a prostředník-malík. Ukazovák a prsteník zůstává přitisknutý ke hmatníku. Dalo by se polemizovat nad praktičností takového prstokladu. Jeho využití nebude příliž časté a navíc řeší změnu jen o jednu polohu, která se dá přesunem zvládnout velice rychle. Ale přinejmenším je to zajímavé cvičení.

Případ uvedený ve druhém taktu (akordy E5 a C5) je už ale úspornější než přesun o polohu a strunu. Srovnejte sami. Vyžaduje však dobrou techniku tlumení, protože při stisku akordu C5 je třeba malíkem současně utlumit stále držený tón H na struně D a naopak po uvolnění akordu C5 nedovolit rozechvění otevřené struny E.

Návaznost obratů silových akordů

Jednoduché obraty silových akordů mají tu výhodu, že se dají obsloužit jedním prstem držícím dvě struny. Díky tomu lze rychle přecházet z jednoho akordu na druhý, jako například v následující ukázce.

První tři takty postupně ukazují prostřídání akordu drženého ukazovákem s akordy drženými ostatními prsty. V prvním taktu je kombinace ukazovák-prostředník s akordy E5 a F5. Dále pak ukazovák-prsteník (D5, E5) a nakonec ukazovák-malík (D5, F5).

Poslední takt obsahuje příklad se třemi akordy (D5, E5 a F5) využívající ukazovák, prsteník a malík.

Někdy na silový akord navazuje obrat jiného a naopak. Některé možnosti, jak využít vhodného prstokladu jsou v následující notaci.

První dva takty demonstrují, kdy je vhodnější použít pro silový akord prstoklad prostředník-malík místo ukazováku s prsteníkem.

Držení akordů ve třetím taktu je přirozené a nebude činit problémy. Někdo může shledat vhodnější použít místo prsteníku malík.

Dvojice akordů ve čtvrtém taktu sice není zástupcem diatoniky, ale to neznamená, že je nepoužitelná. První akord F5 je držen prostředníkem a už v této chvíli je užitečné držet i ukazovák pro následující akord H5. Na něj se pak přejde uvolněním prostředníku a současně přiložením prsteníku. Opačným postupem se pak navrátí k akordu F5.

Pátý takt ukazuje, že někdy je výhodné držet obrat dvěma prsty (v tomto případě prsteník s malíkem) a silový akord (ukazovákem a malíkem).

V dalších dvou taktech je první akord (obrat) držen malíkem a zároveň je již připraven ukazovák a prsteníkem pro silový akord na který se pak přejde pouhým uvolněním malíku.

A nakonec poměrně častá kombinace silového trojhmatu s obratem jiného silového trojhmatu. Akordovou změnu zde realizuje jen pohyb prsteníku.

Závěr

Uvedené ukázky zdaleka nepokryly všechny možnosti s nimiž je možné se v praxi setkat, nicméně alespoň nastínily možnosti řešení jednotlivých situací. Nedá se jednoznačně zobecnit tvrzení, že posouvání ruky po hmatníku je pomalé a že pro získání rychlosti je třeba využívat hbitosti prstů byť často spletitými prstoklady. Vždy bude záležet jednak na samotné skladbě a hlavně na hráči, kterou možnost si vybere jako vhodnější.