Flying V od Honzy Šimečeka 20.9.2006 - Kategorie: Galerie čtenářů Honza Šiměček je redaktor časopisu Musicstore a sám otestoval již desítky kytar ať už pracovně nebo jen tak pro zajímavost. Co vznikne, když si nechá takový znalec kytar vyrobit hand made kytaru vidíte zde

tělo           : sendvič 
základ korpusu : tvoří 30 mm tlustá deska hustého honduraského mahagonu - stáří zhruba 20 let vrchní deska je z jasanu 
krk + hmatník  : repasovaný - původně Epiphone Flying V '67, mahagon/palisandr
mechaniky      : Gotoh 
kobylka        : gotoh Tone-o-matic, string thru body 
snímače        : Kent Armstrong PAF Special XL (neck/bridge) 
struny         : Elixir Nanoweb .10. 
vyrobil        : Pavel Hlaváček - Pardubice 
 

Nechal jsem si navíc trošku okomentovat, proč byly použity konkrétní díly a jaké byly požadavky na stavbu:

Honza Šimeček:

Sendvich byl jak otázkou kompromisu, tak tonálních vlastností - základní blok mahagonu jsem měl z vlastních zdrojů, ale od začátku bylo jasné, že tloušťkou nebude zcela dostačující. řešila se tedy kombinace do sendviche. A tam už hrál roli faktor zvuku. jasan mi přišlo, že zatím vždy co jsem na kytarách slyšel, přidá do zvuku jistou dávku středové agrese, a to jsem chtěl, kytara na metal, která neřve a neječí je na ...nic. Někteří si klepali na čelo, ale následně jsem asi před půl rokem zjistil, že stejný sendvich je použit na nových Variaxech od Line6 :-)


Krk - Opět částečný kompromis. Rozpočet byl i tak omezený a výroba krku by znamenala výrazné navýšení. Fly jsem měl, krk , byť je poněkud tlustší, mi celkem dobře seděl, hrálo se mi na něj pohodlně, měl slušný průběh a nevykazoval žádné zvláštní nevyváženosti, či řekněme vlky. takže proč nepoužít odzkoušené, když původní tělo nevyhovuje ani tvarem ani materiálem. Samozřejmě sesazení s novým tělem trochu mění resonanční vlastnosti, ale s tím se počítalo a dopadlo to dobře.




Mechaniky Gotoh v současnosti představují slušný kvalitativní průměr, přijatelnou cenu, solidní stabilitu ladění a trvanlivost. Navíc jsou snadno dostupné. Mé oblíbené Grover či Sperzel jsou v podstatě v Čechách nedostupné. Schaller či D'Addario jsem nebral v potaz.


Kent Armstrongy byly jasná volba díky mému osobnímu přátelství s Jurajem Turzou a také díky designu bez pólových~ch nástavců. Na pasivku z XL leze slušný signál, ale současně nepřemažou charakteristiku nástroje jako takového, přesněji použitých materiálů atd.


A struny skrz tělo? kdo by nechtěl dlouhý sustain, a mne se osobně líbí i menší zabasování a větší konkrétnost tónu proti klasickému stopbaru, jak jej známe z gibsonu. Ale je to zase náročnější na techniku hry a přesnost tvorby tónu. Takže jsem si pěkně zadělal..... :-)