Cruel – jak jsem je ještě neslyšel 28.11.2005 - Kategorie: Živě Urazit cestu téměř 400km dlouhou, odehrát tři čtvrtě hodinky v dosud nepříliš zaplněném klubu a stejnou cestou se nocí vracet zpět, navíc v počasí, kdy roztálý sníh začal neúprosně zamrzat. To vše za honorář, který nepokryje ani projetý benzín. Potěšilo mě ujištění, že stále jsou mezi námi lidé, kteří jsou ochotní, z lásky k hudbě, tohle všechno znovu a znovu podstupovat.

Českobrodský Cruel jsem na pódiu viděl a hlavně slyšel již dvakrát v ostravských klubech Tančírna a Marley. V té době bohužel nedisponovali stálým členem na postu bicích a namísto činelů, stojanů a těch dalších bubenických serepetiček si s sebou vozili minidisk s podkladem. Přesto jejich výkony byly obdivuhodné.

Když jsem asi před měsícem zjistil, že se 26. listopadu chystají přímo do našeho města, nemohl jsem chybět. Na této akci s poetickým názvem MUSIC MASSACRE vol.8 vystoupilo 6 kapel, Cruel macešsky vyžrali startovní pozici se začátkem v 19:00 a tak hráli v době, kdy frýdecký klub Stoun teprve začínal pojímat první návštěvníky. Doplnění sestavy bubeníkem Robertem Ebelem bylo víc než znát a konečně jsem si mohl tuhle kapelku vychutnat v plné síle. Zpěvák a kytarista Marek Neckář si navíc do batůžku přibalil ještě klávesy. Osobně nejsem příznivcem syntetických zvuků, ale naštěstí to kluci nepřeháněli a klávesy zazněly jen spoře a vkusně v jediné skladbě. Druhý z dvojice hlavních zpěváků, kytarista Pavel Bauer, mě opět zaujal stavbou svých sól. Připadá mi, že mu to jde čím dál líp. Proto bylo pro mě nepochopitelné jeho skromné přiznání, že mu začíná docházet invence. No nevím ;0) Čtvrtý mušketýr, basák Stanislav Havel, se v současné době s kapelou loučí. Za něj je již připravena náhrada a prý to bude příjemné překvapení.

Zvuk se ve Stounu vydařil. Každý nástroj i hlas byl dobře a konkrétně slyšet. Zdejší zvukař si na dobrých hráčích dává záležet. Mrzí mě, že jsem si doma zapomněl foťák a připravil vás tak o pár snímků.

Další ze zúčastněných skupin mnoho zajímavého neslibovaly, ale přesto jsem se, dobře naladěn, rozhodl zůstat až do konce. Mírně vřící kotel se před pódiem vytvořil až při vystoupení revivalu. Zvláštní to doba obdivu ke kopírování, napodobování a vykrádání. Na omluvu budiž to, že se jednalo o místní formaci, takže návštěva klubu byla zřejmě tvořena právě fanoušky tohoto seskupení. Ostatní kapely mě jen ujistily v tom, že 80. léta jen tak v zapomnění nedojdou a že zvlášť Helloween bude inspirovat ještě nejméně dalších 10 let. Nemám nic proti nostalgii, ctění vzorů a vracení se ke kořenům, jen mi připadá, že na ty skutečné perly se jaksi zapomíná a muzikanti dávají raději přednost líbivým a podbízivým záležitostem.

Na závěr si trošku zanadávám. Bylo by neskonale skvělé, kdyby se pořadatelé před sestavováním programu vždy blíže seznámili s tvorbou pozvaných a s nadhledem bez kamarádičkování zapřemýšleli jak nejlépe vyjít vstříc jak účinkujícím, tak posluchačům. Dovedu pochopit, že hlavní čas si pořádající kapela nechá sobecky pro sebe, ale proč jiné atraktivní doby zaplácat těmi, kteří toho mají ještě hodně před sebou, to mi do hlavy prostě nejde. Veřím, že to není jednoduché a že každému se líbí něco jiného. Eddie si zaslouží pochválit už jen za to, že tuhle akci uspořádal, ale postavit kapelu kvality Cruelu, navíc z takové dálky, před prázdný klub je barbarství. Snad se kluci přesto někdy rádi vrátí.

Ilustrační fotka převzata z http://cru.r1.cz/.