Fulltone OCD - Obsessive Compulsive Drive 11.5.2010 - Kategorie: Efekty Malá roztomilá krabička, kterou si krásně dovedu představit jako důležitou součást pedalboardu – to je overdrive/distortion od Michaela Fullera s názvem OCD

Vzhled

Krabička by měla být opět vyrobena ručně podobně jako ostatní Fulltone výrobky. Jde to znát na konstrukci efektu, jehož šasi je tvořeno nikoli odlitkem jako třeba Boss krabičky, ale ohýbaným plechem (tak jako u mnoha jiných custom výrobců). Ničemu to samozřejmě nevadí a vizuální dojem z krabičky je dobrý.
Ovládání je tvořeno třemi potenciometry (Volume, Drive a Tone). Jedná se o custom potenciometry Michaela Fullera, stejně jako true-bypassový přepínač. Kromě těchto prvků zde ještě najdeme malinký přepínač HP/LP (high/low peak), indikační diodu a jacky pro vstup, výstup a napájení.
Uvnitř efektu lze opět vidět několik znaků custom práce například plastem poctivě zakápnuté kontakty napájecího jacku, ke kterému vedou dráty od baterky. Baterka se mimochodem mění rozšroubováním krabičky na dva díly. Díky tomu, že jsou použity šrouby, které luze utáhnout rukou, je to otázka chviličky.

Zvuk

Krabičku jsem testoval na kytarách strat a superstrat a zesilovači Marshall VS65R (hybrid) a HOT Soloist (lampa). Hned zkraje můžu dát jedno doporučení. OCD dokáže vylepšit zvuk některých zesilovačů a posunout jej blíže k „lampovému“ zvuku. Přesně tak jsem to totiž cítil na Valvestatovi. Jeho zvuk se mně osobně sice líbí, ale je pravda, že i když má lampu v předzesilovači, ten teplý „lampový“ zvuk udělat neumí. A právě OCDéčko umělo nezkreslený kanál Marshallu pěkně „proteplit“ anebo vyrobit pořádné zkreslení.

Testoval jsem samozřejmě i na lampovém aparátu, ale tam už logicky nevzniknul žádný „lampovější“ zvuk než zvuk původního zesilovače.
Přitom oba zesilovače, jak lampáč tak hybrid, jsem používal opravdu na čistém, nezkresleném a nevybuzeném kanálu. Nemá cenu jej aplikovat na zkreslený kanál, ať už by šlo o nějaký mírnější crunch nebo dokonce nějaký hi-gain. OCD si tyhle druhy zvuku umí vytvořit samo a zmíněná varianta je v podstatě zbytečná a nepoužitelná.

Když se podíváme trochu podrobněji, co tahle pidikrabička se třemi knoflíky umí, pak už při mírném nastavení Drivu je ve zvuku slyšet určitá jiskrnost. Postupně, krůček po krůčku s otáčením knobu, zkreslení plynule roste, takže je možné si přesně nastavit jeho konkrétní míru. Než se dostaneme za půlku, už máme pěkně zkreslený zvuk, který se mi nejvíce líbil ve spojení krkovým singlem na stratovi. Zvuk byl teplý, živý, cinkavý, dokonce bych řekl že přímo zvonil. Krásně se hrály jednotlivé tóny v rytmických pasážích i sóla a dobře zněly také akordy, i když já jsem se nemohl nabažit těch jednotlivých tónů.

V druhé polovině knobu Drive už byl zvuk docela dost zkreslený, vhodný na rock a klidně i metal. Se singlem už mi to ale nešlo moc dohromady, v tuhle chvíli už jsem přepínal na kobylkový humbucker a vedlo mě to k rychlejšímu hraní a používání hutnějších akordů.
Kromě knoflíku Volume, jehož funkce je asi jasná, zde byl ještě knob Tone. Ten, zjednodušeně řečeno zvuk v levé části dráhy spíše zatemňoval, naopak otáčením doprava byl zvuk konkrétnější ostřejší, jasnější. Nicméně já jsem se ztotožnil s barvou někde uprostřed. Využití pro ten úplně zatemněný zvuk jsem na svých kytarách nenašel, zato celá pravá strana byla v pohodě.
Nesmíme zapomenout na malý přepínaček HP/LP. Ten jsem měl stabilně v poloze High Peak. Zvuk by zde měl mít charakter podobný britskému zkreslení. Já můžu říct – bylo to hlasitější, živější a zajímavější. Poloha LP byla spíše taková neutrální, méně výrazná (ale samozřejmě při plném drivu také zkreslená)
O OCD se hovoří jako o overdrivu a i jeho název (Obsessive Compulsive Drive) by tomu zhruba odpovídal (nehledě na knob „drive“). Vnitřně by však měl být zapojen jako klasický distortion. Srovnával jsem jej s klasikou mezi distortiony Bossem DS-1 a musím říct, že OCD se i zvukově blížilo ovedrivu, tedy jako nakopnutému aparátu. DS-1 se projevoval jak v kombinaci s hybridem, tak i lampáčem jako jasná „pila“. Bzučení (i když zdaleka ne tak výrazné jako u Boss MT-2) bylo všudypřítomné. Ne, že by mi tyhle zvuky vadily, ale OCD mělo svůj sound mnohem uhlazenější a takový rušivý „bzukot“ jako u Bosse zde nebyl ani náhodou. Akordy i sóla tak zněly mnohem příjemněji.
Pokud se někdy k OCD dostanete, zkuste si vyzkoušet i jeho dynamiku. Pohrajte si s intenzitou drnkání a tlaku na akordy, vyzkoušejte Volume na kytaře. Na internetu najdete mnoho lidí, kteří právě dynamiku OCDéčka chválí a já jim musím dát za pravdu.

Závěr

Jak už zde padlo, OCD mohu směle doporučit do každého pedalboardu. Umí vylepšit zvuk některých aparátů, nebo na čistém kanále vyrobit krásné příjemné zkreslení a je to docela hi-gain. Velice dobře se ovládá, ty tři jednoduché knoflíky a nic víc – to asi má něco do sebe. Stačí chvilka a člověk si najde svůj zvuk, kterým rozhodně nic nezkazí. Já bych si jej do pedalboardu nejraději nechal :-)
Možná někoho trochu odradí cena, ale já pamatuju doby kdy Boss MetalZone stál 4000 a zároveň sleduji ceny podobných výrobců jako Fulltone , takže mi cena přijde odpovídající
Pozn.
Fulltone OCD postupně prošlo několika verzemi, aktuální je čtvrtá. Pokud by vás zajímaly rozdíly : http://www.pedalarea.com/ocd.htm

Poznámky

Krabičku Fulltone OCD zapůjčila k testu firma Audiotek.cz

Update

Pouze několik dní po testu mi napsal náš čtenář Martin Juliš překvapivou zprávu, že zrovna tento testovaný kousek už má v pedalboardu :-)

... opravdu je to ten samý OCD . Když jsem v neděli v noci viděl, že ho mají v Brně, hned jsem ho objednal a ve středu koupil. Já na to, že to je ten samý přišel úplně náhodou - nejdřív podle baterky, protože jsem si říkal, že je divný, když do toho v USA dávají čínskou baterii a ještě jí zapojí, no a pak jsem tu samou viděl na Tvé fotce na instrumentu a začal to zkoumat víc. Pak jsem zjistil, že to je ten samý kus podle výrobního čísla. Svět je malej 
. 
Ale efekt to je opravdu neskutečný, to co dělá s mým Marshallem Plexi... Hraju na Fender Stratocaster American Deluxe s SCN snímači a teprve s tímhle Fulltonem si můžu vychutnávat přirozené zkreslení bez dalšího zabarvení za "normálních" hlasitostí Moc příjemná záležitost...

Testováno na aparátech Hot Soloist, Roland Cube80, Blackstar BH15H, kabelech Gotham (Audiopro), Bayger switch, ...